Je to jedno z nejrozšířenějších psychologických klišé: když se rodiče hádají nebo rozcházejí, děti si to dávají za vinu. Média i mnozí odborníci opakují, že když se vztah rodičů ocitne v krizi, je potřeba děti ujišťovat, že JE budeme milovat vždycky, i když se vztah tatínka a maminky rozpadá. Paradoxně právě takové sdělení může dítě znepokojit. Vždyť jeho nejspíš vůbec nenapadlo, že by ho táta nebo máma přestali mít rádi. „Ve své praxi jsem se nesetkal s případem, že by si dítě kladlo za vinu rozchod rodičů,“ potvrzuje psycholog a psychoterapeut Patrik Dráb v podcastu Petra Boušky. Více nejen o tomto tématu, články, audia i rozhovory najdete na www.psychologie.cz
Audiozáznam rozhovoru Michala Dvořáka s psychoterapeutkou Markétou Šetinovou: https://psychologie.cz/video/prednaska/co-o-sobe-rici-kdyz-se-seznamujeme/ Touha po blízkosti nás někdy vede k tomu, že se otevřeme víc, než je druhý...
K psychoterapeutovi si lidé chodí pro úlevu a pro naději. Jeden po druhém si u něho odkládají tíhu svých konfliktů, úzkostí, obav či zlostí....
O krizi můžeme přemýšlet, můžeme ji prožívat, ale samotné jednání je vždy záležitostí těla. Cesta ven z krize nevede jinak než přes naše rozhodnutí...